01.07.2010 – Jana Bendová, Zdroj: Garde Jany Bendové komentátorky MF DNES

Módním typem politika v časech krize se stal typ „střídmý hospodář“. Kam oko dohlédne, od Británie přes Česko, Slovensko až po Maďarsko, se rodí středopravé vlády. Škrtání a reforem mají plná ústa, plné programy. Včetně té Nečasovy.
To je první evropský obrázek, zalitý sluncem, věř nám, milý voliči, dnes je ještě špatně, vezmeme to do ruky, trochu to zabolí, ale pak už bude dobře.
Druhý evropský obrázek je o poznání temnější: v Řecku při demonstracích hoří ohně, v Rumunsku padají staří lidé přes policejní zábrany při protestech proti snižování důchodů, milion Francouzů pochoduje proti zvýšení penzijního věku, Španělé chystají generální stávku proti všemu, v Německu nosí rozlícené davy transparent s nápisem „Důchod musí stačit k životu“… Tam už vlády začaly reformovat, spořit.
My jsme stále v prvním obrázku.
Druhému se nevyhneme.
I u nás se bude stávkovat a demonstrovat. Je snadné souhlasit s reformami, dokud se nás osobně nedotknou. Je snadné o nich nekonečně kvokat na politickém dvorku, dokud voliči nezakusí, zač jich bude loket. Snad jen ty ohně nevzplanou, jižní temperament nemáme.
Reformní temperament Nečasovy vlády naopak vypadá dobře. Sílu ve Sněmovně má jedinečnou, má i argument „dělají to teď všude“. Také plány nevypadají v hrubých rysech zle: reforma penzí, zdravotnictví, dávek, vzdělání. Všechny potřebujeme, jedna bez druhé nemá moc smysl. Když budou mladí špatně vzdělaní, země v mezinárodní konkurenci spadne jako listí, lidé si málo vydělají, málo odvedou na penze a lékařské ošetření rodičů i prarodičů, tuhé byrokratické systémy spolknou velký kus i z toho mála, co vyděláme a naspoříme. Jak se říká, reformy bolí, ale bez reforem to bude bolet víc.
Potud je vše v pořádku: vláda je na dobré cestě, Sobotkova opozice slibuje konstruktivní postoj a vláda opozici spolupráci při velkých změnách. Na idylku však nevěřme, jsme už velcí. Staré dobré koaliční hádání ohrožuje reformy víc než protesty voličů a útoky opozice.
Za reformního dravce tu máme TOP 09. Její ministři si sednou na největší balík peněz (skoro půl bilionu penzijních korun a čtvrt bilionu zdravotních). Ten samý balík se snadno stane sudem prachu. Jen si představme třeba reformu důchodů: se snížením pojistného z 28 na 23 procent souhlasí kdekdo – zlevní se práce, přidat zaměstnanci tisícovku bude pro firmu levnější než dosud, lidé si těch pár ušetřených procent uloží na svůj penzijní účet. Ale kde zadlužený stát vezme „vypadlých“ 50 miliard pro dnešní penzisty? A může ty budoucí nutit spořit v soukromých fondech? A když je nebude nutit, budou si ukládat dobrovolně? Vždyť my Češi na rozdíl třeba od Švédů spoříme na důchod strašlivě málo. Už vidím tu koaliční idylku!
Anebo zdravotnictví. Od jedné pojišťovny pro placení garantované péče véčkaři ustoupili. Naštěstí. Zrušit beztrestně a bez odškodnění nestátní pojišťovny dost dobře nejde. Anebo je nerušit a ponechat jim jen komerční připojištění? Nač se ale připojistit, je-li spoluúčast nízká? Už vidím koalici, jak ji zvyšuje na topkařských 25 procent! Exministr Julínek varuje. A co škrtání v dávkách? V porodném? V příspěvku na péči?…
Pravici spadla vláda téměř do klína. Nezvládne-li reformy, následnou desetiletku bude sedět v opozici. S rukama v klíně.