16.6.2010 – ČRo 6 – 21:40 hodin
Petr HOLUB, moderátor
Proběhly volby a svět se změnil. Tedy zatím je to jen možnost, ale k nebývalým změnám dojde, pokud vítězné pravicové strany uskuteční své ambiciózní záměry. Protože by mělo jít především o ekonomické reformy, tak se o ně zajímá i magazín Zaostřeno na finance, který Český rozhlas 6 připravuje ve spolupráci s Aktuálně.cz. Pořadem provází Petr Holub. Reforma vysokých škol, reforma penzí, reforma zdravotnictví, reforma státní správy, reforma výzkumu, takových slov se po volbách vyrojila dlouhá řada. Vznikl tím mírný chaos, který se pokusil uspořádat tým expertů s názvem POPR. Navazuje na poradní tým premiéra Mirka Topolánka s názvem NERV. Aby našel společný smysl reforem, tak záhy po volbách svolal konferenci, kde experti vysvětlili, v čem musí být společný zájem všech reforem. Iniciativu představil novinář Antonín Zelenka.
Antonín ZELENKA, novinář
Co a kdo je POPR a co je jejím cílem? Je to vlastně síť významných osobností České republiky, které podporují reformní snahy a kroky v České republice. Je to dobrovolný, otevřený a nepolitický orgán nebo sdružení těchto významných osobností, odborníků z praxe, z průmyslu, z akademické obce a z neziskového sektoru. Nabízí účast na přípravě, koordinaci a komunikaci vzájemně provázaných reforem směřujících k růstu konkurenceschopnosti České republiky. POPR, tedy Platforma osobnostní na podporu reforem je připravena ve spolupráci s vládou a politickou reprezentací učinit vše pro to, aby neztratili nic z toho, nebo my všichni, abychom neztratili nic z toho, co bylo doposud na poli klíčových reforem vykonáno. A pokusí se prosadit další reformní kroky, které by České republice zajistily co nejpříznivější a udržitelný ekonomický růst založený na úspěchu v globální konkurenci. Jen tak lze podle členů POPRu zajistit budoucí růst životní úrovně a kvality života občanů. Takže to je vlastně ta hlavní náplň, hlavní poslání, hlavní úkol POPRu. Já jenom doplním, že úkol a ambice je jistě chvályhodná, teď, v těchto dnech, kdy všichni sledujeme jaksi dohody o budoucí vládě, to bude také úkol nelehký.
Petr HOLUB, moderátor
Říká Antonín Zelenka. Experti nejprve představili úkol, který právě dnes před Českou republikou stojí. Popsala ho odcházející ministryně školství Miroslava Kopicová.
Miroslava KOPICOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
Naše republika má před sebou některé otázky, které musí vyřešit. Naším cílem samozřejmě je, abychom udrželi životní úroveň, abychom udrželi kvalitu života našich lidí a všechno, co s ní souvisí, to znamená, abychom měli dobré životní prostředí, abychom měli kvalitní lékařskou péči a abychom měli dobře fungující ekonomiku, která našim mladým lidem, ale i nám, kteří ještě máme chviličku k důchodu, dát dobrou šanci uplatnit se, realizovat se, mít dobré zaměstnání. Když se podívám, co nám vlastně přinese budoucnost, mohu říct, že naše česká ekonomika je vlastně nejdražší ekonomikou našeho regionu. Z hlediska ceny práce dělníka je čtyřikrát dražší než Čína, je dvakrát dražší než balkánské země, je o polovinu dražší než Slovensko nebo Polsko. Zajímavé je, že naši inženýři stále patří k nejlevnějším na světě, jsou dokonce o pětinu levnější, než jsou inženýři v Číně, což je samozřejmě něco, nad čím máme přemýšlet. Jsou ovšem o třetinu levnější než Maďarsko. A v našem regionu skutečně patří k nejlevnějším. Česká republika ztrácí většinu svých konkurenčních výhod, které přispěly k tomu, že jsme krásně rostli v několika minulých letech, šestiprocentní růst byl jistě něco, co nám dalo předpoklady se dobře postavit a připravit na budoucnost. Mění se globální hráči. Už jsem se zmínila o tom, že jsou mnohem levnější než my, ale není to jenom tento parametr, který je důležitý. Je pravdou, že kdybychom vzali v potaz jenom čtvrtinu talentované populace v Číně a čtvrtinu v Indii, tak je to více lidí dohromady, než je populace všech lidí v Severní Americe. Mají více talentovaných dětí v těchto regionech, než má naše euroatlantická společnost všech dětí. Do roku 40 se narodí o tři miliardy lidí víc na světě, vzroste populace o tři miliardy. O tři miliardy to nebude nárůst v našich zemích. Takhle vypadá budoucnost, do které chceme vést naši zemi a chceme, aby se udržela na kvalitě života a životní úrovně, jakou má dnes. Co pro to musíme dělat? Je celá řada výzev a úkolů, se kterými se musíme vyrovnat. Je pravdou, že budoucnost, kterou máme před sebou, leží nepochybně v tom, abychom byli schopni produkovat produkci s vyšší přidanou hodnotou. A musíme se smířit s tím, že naše firmy nebo firmy, které působí u nás, se budou přizpůsobovat tomu, co dělaly firmy v devadesátých letech s námi, to znamená, my jsme až dosud byli v podstatě rozvojovou zemí, kam země kolem nás velmi dobře outsorsovaly své středně a nízko kvalifikačně náročné práce. My jsme rostli velmi dobře pro to, že se dařilo těm ekonomikám, pro které jsme poskytovali svou produkci a ony byly dost bohaté na to, aby je absorbovaly, ale ten svět se začíná velmi viditelně měnit a jestliže budeme chtít se zařadit mezi ty země, které jsou rozvinuté, nezbyde nám nic jiného než se chovat podobně. I náš byznys bude nucen levnější práci vyvádět z republiky. A bude nucen mít u nás zakotvenu práci, která má vyšší přidanou hodnotu a která vyrovná cenový nárůst pracovní síly, který máme. Tím směrem, kterým musíme jít, je samozřejmě inovace, to jsou samozřejmě inovace. To znamená ta produkce s vyšší přidanou hodnotou a služby s vyšší přidanou hodnotou. A znamená to, že abychom mohli tím inovačním směrem jít, musíme tomu přizpůsobit ty systémy, na kterých inovace závisí. To znamená, chceme-li jít cestou vysokých inovacích, těch nejvyšších, kterých je tu dnes ale velmi málo, protože my jsme nebyli nuceni jako dodavatelé produktů pro další země inovovat a zvyšovat svou kvalitu, tak pokud chceme toto udělat, potřebujeme kvalitní výzkum, který tyto inovace podporuje a potřebujeme dobře vzdělanou pracovní sílu a populaci jako takovou. Já bych nechtěla, abyste si mysleli, že v rámci těch reforem snad nějak zužuji hodnotu člověka na jeho pracovní výkon, tak to samozřejmě není. Já jsem si dobře vědoma toho, že největším problémem naší společnosti jsou charakterové vady, je korupce, nedostatek etiky a těchto měkkých charakteristik, které nám kazí potom i byznys. Pokud jde o to, abychom mohli dále růst, znamená to, že tak, jak dnes fungují ty klíčové tři systémy, to znamená systém vzdělávání, systém vědy a výzkumu, systém inovací, musíme jít ještě poměrně dlouhou cestu, abychom je zkvalitnili a dostali na úroveň, která zajistí, že příslušné segmenty budou skutečně plnit úlohu, kterou potřebujeme.
Petr HOLUB, moderátor
Shrnuje hlavní úkol budoucí hospodářské politiky českého státu Miroslava Kopicová. Jakým postupem lze Českou republiku dostat na novou úroveň ekonomického vývoje. To vysvětlil na konferenci POPRu sociolog Petr Matějů, který je předsedou Grantové agentury České republiky.
Petr MATĚJŮ, předseda Grantové agentury ČR
V této zemi probíhala řada reforem. Jejich problémy byly dva. Byly polovičaté, bolely a k ničemu moc nevedly. A byly nepropojené, tudíž vlastně toho cíle těžko bylo dosáhnouti. Vycházíme z toho, že většina občanů před několika dny vlastně řekla, že tato země by měla projít reformami. Zdálo se a zdá se stále ještě, že lidé vyjádřili poměrně velkou ochotu a odvahu se touto cestou vydat. Pravděpodobně všichni vědí, že každé úsilí reformní ze začátku přináší pochopitelně odříkání a bolí. Ale současně všichni asi budou očekávat nepochybně, že reformy postupně budou přinášet benefic, budou přinášet pozitivní efekt. A tam musíme být naprosto zřejmí a říkat jasně, kdy asi k těm lepším zítřkům, jak se vždycky říkalo, může přijít. Samozřejmě pro občany, kteří se rozhodli jít touto cestou, to nejdůležitější bude, kdy se bude životní úroveň zvyšovat a s tím kvalita života. A to je jeden z těch cílů, který musíme komunikovat směrem k občanům. Ostatní je sice může zajímat, ale toto je rozhodně už zajímá nyní. Všichni dobře víme, a tady jsou ekonomové, kteří to nepochybně už říkají dávno a budou to říkat i nadále, že vyšší životní úroveň a vyšší kvalitu života prostě nelze stavět na nízké konkurenceschopnosti. Jakmile se země propadá v konkurenceschopnosti, neděje se nic jiného, než že se pracovní síla té země stává levnou, samozřejmě klesá životní úroveň. Takže úspěch v globální konkurenci, což je vlastně ten hlavní cíl, kterého tato země asi chce dosáhnout, musí být založen na inovacích, musí směřovat k vyšší konkurenceschopnosti. To znamená, to, co říkala paní doktorka Kopicová, znalostní trojúhelník, znalostní ekonomika, znalostní společnost, ekonomika tažená inovacemi. My jsme si to nevymysleli, to není naše know how, já chci jenom upozornit, že vlastně už v roce 1990 Mike Porter vlastně v bibli konkurenceschopnosti, která vyšla v tý době /nesrozumitelné/ jasně vydefinoval tři základní fáze vývoje ekonomik. Ekonomiky tažené primárními zdroji, ekonomiky tažené investicemi, tam jsme nyní, a ekonomiky tažené inovacemi. My se nacházíme ve fázi, kterou buďto zvládneme, anebo propadneme. A to je fáze přechodu od ekonomiky tažené investicemi k ekonomice tažené inovacemi. To znamená důraz na lidské zdroje, rozvoj vzdělání zejména terciálního, investice do výzkumu a vývoje s vysokým inovačním potenciálem. Cesta k excelenci. Jak zvýšit šanci na úspěch reforem, které nepochybně brzy budou zahájeny nebo se v nich bude pokračovat. Musí být dobře připravené, musí být konzistentní, protože všichni, a jak jsem říkal na začátku, polovičaté reformy bolí víc a nevedou k cíli. To znamená mít silnou evidenci, co chceme dělat, čeho tím chceme dosáhnout a mít odvahu, se do toho pustit. Reformy musí být navzájem propojené, k tomu se za chviličku vrátím velmi rychle, to znamená, je potřeba, aby zavládla synergie mezi reformami a velmi silná koordinace. A reformy musí být také dobře komunikované. Rozhodně není dobře, když se zatajuje a také vůbec není dobře, když se straší. Je potřeba komunikovat pravdu a určitý optimismus. Čtyři klíčové reformy, které jsme se rozhodli v tuto chvíli považovat za centrum naší pozornosti, samozřejmě bude mnohem více reforem, které je potřeba realizovat, ale tyto považujeme z hlediska toho hlavního cíle za nejdůležitější. Reforma vzdělávání, zejména terciálního, ale samozřejmě víme dobře, že rozvoj terciálního vzdělávání velmi těsně závisí na tom, co je pod ním. To znamená samozřejmě i střední a základní vzdělání. Reforma výzkumu a vývoje, penzijní reforma, reforma zdravotnictví, to jsou čtyři segmenty, na kterých pravděpodobně lidské zdroje budou stát, ale to všechno se musí odehrávat v prostředí, které k tomu bude příznivé. To znamená, nelze si představit nadále neefektivní fungování veřejné a státní správy. Nepřímo tím vlastně mluvím o korupčním prostředí. Takže proč tyto čtyři reformy. Myslím, že řeknu to, co všichni dobře víme. Vzdělání zvyšuje produktivitu, zvyšuje uplatnitelnost a současně je klíčem k úspěšné reformě sociálních systémů. Výzkum a vývoj, pokud je dobře financován, vede k excelenci, nepochybně vytváří inovační potenciál, což je základ úspěchu v globální konkurenci. Zdravotnictví musíme začít chápat skutečně částečně jako produktivní sektor, cosi, co má ohromný produktivní potenciál. Pouze zdraví a šťastní lidé fakticky mohou dosahovat těch cílů, které chceme dosáhnout. A penzijní systém v případě úspěchu reforem, které jsem právě jmenoval, to znamená vzdělání, výzkum a vývoj a zdravotnictví, je snáze ufinancovatelný. A to i v případě, který, a to v našem případě to znamená v případě stále pokračujícího a ještě nějaký čas zesíleného demografického poklesu.
Petr HOLUB, moderátor
Říká Petr Matějů. Česko se potýká s krizí, přesto je třeba rozjet najednou pět velkých reforem a řadu menších. To potvrdil i ekonom Tomáš Sedláček z Československé obchodní banky.
Tomáš SEDLÁČEK, ekonom ČSOB
Jenom, co se týče načasování, myslím si, že nemůže být reálnější doba než teď, kdy máme ten zdvižený prst té řecké krize, které můžeme děkovat za ten výsledek voleb, bez toho Řecka bychom možná byli někde úplně jinde. Takže tu zkušenost máme jak z Maďarska, tak z Řecka, takže to je velká výhoda. Za druhý máme za sebou čerstvě tu vzpomínku na tu finanční krizi. A za třetí máme novou vládu se silným mandátem, takže to jsou tři konstelace, který se sešly teď. Já si vzpomínám, jak jsme tady s Vladimírem Bezděkem, ale i s ostatníma v těch dobrých letech 2004 – 2005 přemlouvali politiky, že je potřeba udělat reformy a oni se na nás všichni dívali jako na Lunatiky, vždyť to všechno funguje, proč byste do toho, jaksi neměňte věci, který fungujou. Tak teď už je všem jasný, že to nefunguje, což je do jistý míry dobře.
Petr HOLUB, moderátor
Na Tomáše Sedláčka navázal Petr Zahradník z České spořitelny, který shrnul cíle reforem z čistě ekonomického pohledu.
Petr ZAHRADNÍK, ekonom České spořitelny
Souhlasím s Tomášem Sedláčkem, že právě teď je ten pravý čas možná nejenom kvůli Řecku a Maďarsku, možná nejenom kvůli příznivému vyznění volebních výsledků, ale i kvůli tomu, že ten relativně velmi příznivý ekonomický vývoj této dekády v České republice skutečně si myslím, že byl z hlediska svého potenciálu, z hlediska zdrojů svého růstu vyčerpán. Že ty kvalitativní parametry ekonomického vývoje se zásadním způsobem mění. Když bych měl možná i částečně shrnout to, co jsme zde v průběhu celé debaty slyšeli, tak si myslím, že existují čtyři pilíře, které by měly být asi hlavním zorným úhlem fungování této skupiny. Za prvé úsilí o zdravé makroekonomické prostředí, jemuž v současné době zejména tedy dominuje to, aby stav veřejných financí neparalyzoval investice právě do těch oblastí, o které stojíme. Za druhé snad cílené, správně orientované motivační pohnutky, právě to období první dekády tohoto tisíciletí bylo zaměřeno právě na pohnutky zaměřené na investice, na investice víceméně jakéhokoliv typu. Mám pocit, že právě v současné době mezi těmi investicemi musíme přísně selektovat. Dovedu si představit, že právě ty pohnutky budou zaměřeny na vazbu výzkumných podnikatelských subjektů, flexibility vzdělávání, to, aby celoživotní vzdělávání se stalo větší samozřejmostí než v současné době je. A tak dále. Za třetí, rovněž to zaznělo, hladkost fungování trhu, možná nejenom hladkost fungování trhu práce, ale hladkost fungování trhu vůbec. Z hlediska otevřenosti jak vůči Evropské unii, tak eliminace veškerých tržních selhání, která registrujeme uvnitř naší země. A možná za čtvrté právě ty společensko-institucionální podmínky. Uvědomme si, jaké morální principy, na jakých morálních základech tato společnost stojí. Vymýtit onu zmíněnou korupci, potlačení populismu, potlačení kriminality a tak dále. A to si myslím, že může být i základem právě oné strategie. Domnívám se, že my docela umíme dokonce i ty strategie vytvářet, ale v čem selháváme, je jejich implementace. Obvykle i velmi kvalitní strategie končí v šuplíku. Takže možná přejme si, aby nějaký výstup této skupiny v tom šuplíku neskončil.
Petr HOLUB, moderátor
Shrnuje Petr Zahradník. Pokud chceme nazvat POPR předvojem českého reformního hnutí, které zrodily nedávno skončené volby, pak se sluší jmenovat i jeho další významné členy. Jak jsme slyšeli, do týmu spolupracovníků patří také autor návrhu penzijní reformy Vladimír Bezděk a rovněž Jiří Rusnok ze stejného týmu. Účastní se i někdejší člen NERVu a šéf ekonomické katedry Karlovy Univerzity Michal Mejstřík, zástupci univerzit a velkých firem, v čele se společnostmi Škoda Auto a ČEZ. Možná jde jen o krátkodeché povolební nadšení, možná skutečně začínají změny, o kterých se léta jen mluvilo. V každém případě se v těchto dnech rozhoduje o ekonomické budoucnosti Česka. Najít opravdu nejlepší řešení je v tuto chvíli nezbytností, připomíná magazín Zaostřeno na finance, který společně připravily Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Techniku měla na starosti Jitka Procházková, od mikrofonu se loučí Petr Holub.
