Petr HOLUB, moderátor

Co máme dělat, abychom byli bohatí? Odpověď na tuto otázku není zřejmá ani v případě jednotlivých občanů, ani u společnosti jako celku. Přední odborníci a podnikatelé proto dnes přicházejí s návrhem, jak prosperity a jistého výdělku pro všechny dosáhnout. Recept na novou průmyslovou velmoc s názvem Česká republika si poslechněte a magazínu Zaostřeno na finance, který připravují Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Od mikrofonu zdraví Petr Holub. Musíme vytvořit novou ekonomickou politiku českého státu, navrhli experti a podnikatelé, kteří se sešli v pracovní skupině POPR. Základní směr vytyčila odcházející ministryně školství Miroslava Kopicová.

Miroslava KOPICOVÁ, odcházející ministryně školství

Naše budoucnost je i nadále v průmyslu. My jsme a zůstaneme průmyslovou zemí. Jdeme velmi silně proti evropskému trendu. Samozřejmě, že i průmysl se mění, že tam nabývají na rozsahu všechny ty přidané služby, hodnoty, logistika a tak dále, nicméně pořád to znamená, že se musíme vyrovnat s tím, abychom měli dostatek technické inteligence. Znalostní ekonomika je samozřejmě tažená především těmi nejvyššími úrovněmi co se týká i vysokého i školství, to znamená vysokého školství. Je pravdou, že jsme se pokusili, že se zvyšuje počet vysokých škol, respektive počet vysokoškoláků, a to až do míry, která devastuje kvalitu vysokého školství a nyní hledáme zpět cestu, jak bychom vlastně zviditelnili a ošetřili ten model, v kterém vychováváme naši elitu, to znamená ty nejvíce nadané a talentované lidi v rámci vysokých škol, ale pořád, i když zvyšujeme počty technických, absolventů technických škol, je jich pořád nesmírně málo. Víte, že žádná ze soukromých škol nemá, ani jedna není profilu technického nebo přírodovědného, ale ten problém je ještě horší v tom, že i ta čísla, která vnímáme, to znamená kolik vlastně máme technické inteligence, jsou zavádějící v tom, že dnes se školy přizpůsobují určitému lehčímu stylu života studentů a tyto obory už nejsou čistě technické, nejsou tak přísně náročné, obsahují v sobě celou řadu změkčených parametrů, oblastí, předmětů, které samozřejmě trošku ponižují ten profil absolventů technických škol v některých oborech. Budeme tedy muset projít náročnou reformou. Samozřejmě ty věci jsou nastartovány velmi zásadně. Víte, že nám prošla finanční pomoc studentům na této vládě, ale to zásadní, co se musí udělat, je skutečně diversifikace vysokého školství, zajištění kvality absolventů, nový způsob akreditace, který souvisí s kvalitou vysokých škol.

Petr HOLUB, moderátor

Ministryně Kopicová upozorňuje, že především vysoké školy musí dodávat kvalitní pracovní sílu pro průmysl. Proto také zahájila reformu vysokých škol. Jak konkrétně toho chce reforma dosáhnout vysvětlil na konferenci skupiny POPR rektor Vysokého učení technického v Brně Karel Rais.

Karel RAIS, rektor Vysokého učení technického v Brně

Máme společný strategický cíl, a to je v podstatě podpora přechodu české společnosti na znalostní společnost. To je strategický cíl, který nás nutí taky k tomu, aby se prováděla reforma terciárního vzdělávání. Ty operativní cíle, těch je celá řada, protože z mého pohledu je v podstatě ten zákon zastaralý, některé věci vůbec neřeší, je potřeba přerozdělit pravomoci a zodpovědnosti mezi stakeholdery na univerzitách. Jaké doporučení vlastně dáváme? Je jich celá řada, ale já bych vypíchl 3 základní věci. Za prvé je potřeba změnit model řízení vysokých škol. Je to o přerozdělení pravomocí a zodpovědnosti mezi správní radu, management univerzity a akademický senát. To je první věc a ona to je první balík problémů, který je potřeba řešit. Nám se líbí rakouský zákon v té radě a zjistili jsme, že řada věcí by se dala aplikovat, takže to je jakýsi model prostě, z kterého bychom chtěli vyjít. Mělo by to přispět k flexibilitě, osobní zodpovědnosti za univerzitní rozhodování a taky by to mělo přispět k větší vazbě na zaměstnavatele. To je první takový balík. Druhý balík je, zase to tíží univerzity poměrně hodně, je to dlouhodobý kontrakt mezi ministerstvem školství, čili státem a financováním univerzit. Dneska nabíráme studenty a nevíme v podstatě za kolik. To z podnikatelského pohledu je absurdní situace. Třetí věc, o které tady byla zmínka a já bych to chtěl podtrhnout, vazba financování na kvalitu univerzity. Vytváříme tým lidí, který průřezově přes resort by se měl zabývat kvalitou a měl by být navázán na další projekty z operačních programů. Tyhle ty 3 body, si myslím, že by bylo ideální, kdyby si novináři odnesli. Úprava modelu systému řízení univerzity, chceme dlouhodobý kontrakt mezi státem a univerzitami o financování a kvalita. Je potřeba tlačit na kvalitu. Jinak je tam řada zajímavých věcí. Jmenování profesorů a docentů z praxe v Anglii, v Americe, všude je zřejmé, že můžou být profesoři i z praxe, tady u nás ty bariéry jsou tak velké, že je problém prostě, aby se lidi k tomu dostali. Tak, jak tady zaznělo, otázka akreditace. Dneska se akreditují studijní programy, jsou to tisíce programů, je potřeba akreditovat studijní obory.

Petr HOLUB, moderátor

Rektor Rais doporučuje větší účast průmyslových firem ve vedení univerzit a také změnu oborů, které budou vysoké školy nabízet. Tento směr ještě podtrhl prorektor Vysoké školy ekonomické Jiří Voříšek.

Jiří VOŘÍŠEK, prorektor Vysoké školy ekonomické

Na začátku tohoto tisíciletí vláda začala realizovat pobídky i do ICT sektoru, které se zrealizovaly, máme tady příklady IBM, DHL a další. Důsledek tady těch reforem byl, že se zvýšil počet investic poměrně velmi několikanásobně, ale současně se stalo, že vysoké školství nebylo schopné vůbec dodávat odborníky v této oblasti, kdy jsme to měřili v roce 2007, tak v roce 2007 vysoké školy vyprodukovaly 2600 informatiků a požadavek byl na 4000. Přitom nám ale počet vysokoškoláků roste, jenže protože to nebylo koordinováno s financováním vysokých škol, vysoké školy do té doby a do současné doby jsou pořád placeny za studující hlavu, nikoliv za to, co ta hlava umí a jestli najde na trhu práce vůbec nějaké uplatnění, takže to je ten zpětný pohled. A do budoucna, když se teďkon podíváte, jak se připravují některé reformy a snižování dluhů, tak možná nepostupujeme dosti sofistikovaně, a sice snižovat dluh tím, že procentně snížíme finance jednotlivých ministerstev nebo počet lidí, víme vůbec, jaké dopady na služby státu to bude mít? Neměli bychom jít obráceně, že bychom měli přesně zmapovat kolik která služba stojí, kolik je tam lidí, jaké efekty přináší a jít tak, že budeme redukovat některé služby nebo některé posilovat a z toho pohledu taky financovat stát?

Petr HOLUB, moderátor

Jinými slovy prorektor Voříšek doporučuje, ať stát nepodporuje studijní obory, které nejsou žádány na pracovním trhu. Prosperita České republiky závisí na spojení vzdělanosti a průmyslu, tvrdí zástupci vysokých škol. Jak jejich nabídku přijímají představitelé firem uslyšíme vzápětí. Ředitel marketingu společnosti Škoda Auto Radek Špicar prohlásil, že prohloubit spolupráci je nejvyšší čas.

Radek ŠPICAR, ředitel marketingu Škoda Auto

My jako poměrně velká průmyslová firma, myslím, že můžu hovořit za celý svaz průmyslu, vidím jednu z největších bariér dalšího rozvoje českého průmyslu ve vzdělávacím systému a ten problém spočívá v tom, že, kdybych to měl shrnout do 1 věty, nabídka vzdělávacího systému se ne úplně potkává s poptávkou u zaměstnavatelů. To je dlouhodobý problém, v období před krizí byl velmi palčivý, během krize se ta situace z pochopitelných důvodů celkem stabilizovala. My očekáváme, že po odeznění krize to opět bude jeden z největších problémů české ekonomiky. Jak to vypadá v praxi? V praxi to alespoň podle naší zkušenosti vypadá tak, že se nám nedostává absolventů s nízkou kvalifikací, které ale česká ekonomika a český průmysl stále potřebuje. Vy asi víte, že my jsme v uvozovkách jakýmsi, jakousi průmyslovou velmocí v rámci evropské sedmadvacítky. Podíl průmyslu na českém HDP je velmi vysoký, jeden z nejvyšších v evropské sedmadvacítce. Zda je to dobře nebo ne je asi na jinou diskuzi, ale tak to stále je a myslím, že ještě několik let to tak bude a průmysl potřebuje nízko kvalifikovanou pracovní sílu. Té se ale bohužel nedostává. Naše firma to vyřešila tak, že si založila vlastní učňovské středisko, protože ta poptávka, která v našem případě je několik stovek absolventů s nízkou kvalifikací každý rok, prostě nebylo možné zajistit na trhu práce. To si můžeme dovolit my, ale asi těžko je to systémové řešení, které by si mohly dovolit další firmy. Ten problém je ale ještě mnohem hlubší, a to z toho důvodu, že nám chybí zároveň také odborníci s vysokou kvalifikací. Česká ekonomika se musí změnit v ekonomiku zaměřenou na vyšší přidanou hodnotu, na export, na inovace, výzkum a vývoj, musí se změnit i průmysl. Průmysl to ví, snaží se o to, ale, jak říkám, jedním z největších problémů je právě nedostatek absolventů s vysokou kvalifikací. Opět, jak to vypadá praxi. V praxi to vypadá tak, že když se Škodě Auto podaří vydělat miliardu a půl, kterou potom investuje do rozšíření svého technologického centra, které se tím stane třetím největším technologickým centrem v rámci celého koncertu Volkswagen, tak se ukáže, že tím největším problémem není získat ty peníze, kterých je poměrně hodně, ale tím největším problémem je naplnit to technologické centrum odborníky, inženýry, kteří by tam pracovali na projektech nejenom pro Škodu Auto, ale pro celý koncern v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. A já jsem měl nedávno příležitost sedět s obchodními rady všech členských států Evropské unie, s obchodními rady velvyslanectví členských států Evropské unie, kteří za námi přijeli do Škody Auto a ti mi potvrdili to, co my vidíme už několik let, že je to i obrovský problém pro získávání zahraničních investic do České republiky, protože oni stále říkají, že navzdory krizi by jejich firmy, italské firmy, francouzské firmy, německé, rády v České republice investovali a že jeden z největších problémů, které oni vidí, je právě nedostatek kvalitní pracovní síly, kterou by mohli do svých center sdílených služeb, technologických center, vývojových center, center najímat. Takže skutečně se zdá, že je to velký problém. Druhá věc, to procesní hledisko, které se týká reformního úsilí v České republice. My máme dlouhodobě problém, že v České republice chybí nebo České republice chybí vize a chybí strategie. Já si myslím, že tak malá země, v uvozovkách malá země, jako je Česká republika, potřebuje vizi, potřebuje strategii, potřebuje vědět, na to se má zaměřit, co jsou ty růstové faktory, na které je potřeba se soustředit.

Petr HOLUB, moderátor

Říká marketingový ředitel Škodovky Špicar. Personální ředitelka společnosti ČEZ Hana Krbcová dokonce vyzývá reformátory, ať změny ve školství co nejvíc urychlí.

Hana KRBCOVÁ, personální ředitelka ČEZ

Naše společnost potřebuje zaměstnance zaměstnané a ne nezaměstnané a energetika, to je obor, který může přinést nebo přispět k tomu řešení, ale opravdu cítím hrůzu, když se zpomalují reformy školství a když by ty věci neměly běžet tak rychle, jak je potřeba. Odkud bychom potom ty zaměstnance vzali? Ty naše čísla jsou zjevné, my je píšeme stále dokola, 12 000 zaměstnanců do roku 2020, to je obrovské množství. Ty reformy musí být zásadní, masivní, musí vystoupit z těch škol do společnosti, protože nestačí pouze ty reformy uvnitř škol, ale ta společnost se musí zreformovat, naše děti musí do těch škol nastupovat. Pokud ty děti do těch škol nenastoupí, tak my nebudeme mít odkud vlastně ty zaměstnance zaměstnávat, takže ty reformy školské já vidím jako klíčové, to jsou ty věci, které my chceme podpořit.

Petr HOLUB, moderátor

Uvádí Hana Krbcová ze společnosti ČEZ. Poptávku své firmy po kvalitních lidech potvrdil také generální ředitel české pobočky IBM Vladek Šlezingr.

Vladek ŠLEZINGR, generální ředitel české pobočky IBM

My jako zaměstnavatel zaměstnáváme, přes 90% našich zaměstnanců jsou absolventy vysokých škol, to znamená pro nás je naprosto klíčové, aby vysoké školy produkovaly odborníky, kteří jsou schopni se orientovat v tom, kam se ten svět dneska ubírá. To je jedna rovina. Druhá rovina, která je neméně důležitá, my potřebujeme mít taky odborníky, se kterými ten dialog můžeme vést na straně našich zákazníků, na straně průmyslu, na straně vůbec té společnosti. I tam dneska velice pokulháváme, to znamená my jsme, a proto říkám, že tu nejsme náhodou, my jsme připraveni se velice výrazně podílet na těchto reformách, být velice blízko, spolupráce s vysokými školami, ale zároveň investujeme velké prostředky do vědy a výzkumu a považujeme to opravdu na naprosto klíčové pro další vývoj této společnosti. Jedna z věcí, která mi tady nezazněla příliš nebo kterou jsem tady nezaznamenal je i samotný trh práce a vlastně dopad reforem na to, jakým způsobem dneska trh práce funguje a jakým způsobem by vůbec reforma trhu práce měla být nějakým způsobem součástí té propojenosti, o které se tady hovoří, protože jsou odvětví, které, dá se říct, upadají, jsou odvětví, které nastupují a které nějakým způsobem výrazně půjdou dopředu a i reforma trhu práce dle mého názoru s tímhle tím velice výrazně souvisí.

Petr HOLUB, moderátor

Víc vysokoškoláků a liberální poměry na trhu práce žádá šéf IBM Šlezingr. Majitel společnosti Linet Zbyněk Frolík, který vyrábí nemocniční lůžka, zase žádá vyšší státní podporu pro firemní výzkum.

Zbyněk FROLÍK, majitel společnosti Linet

My v té vědě máme trošku problém, že si myslíme, že ne úplně zcela nás veřejnost dobře chápe. Je to o tom, že musíme umět i vysvětlit, jaký je význam základního aplikovanýho výzkumu a vývoje v tom smyslu, že základní výzkum je především příspěvek českých vědců a daňových poplatníků, který to platí, ke světovému poznání jako odraz civilizační úrovně České republiky a aplikovaný výzkum slouží především ke kapitalizaci investic v reálných produktech, k tvorbě nových pracovních míst a tím pádem přispívání do rozpočtu a de facto i zajištění financování budoucích důchodů tak, jak již tady bylo řečeno. Oblast inovací, které na rozdíl od klasické vědy většinou vedou k nějakému pozitivnímu skoku a k podstatě větší přidané hodnotě. Naše zkušenost je, že vyrábíme-li nebo poskytneme-li třeba i zahraničních investicím prostor pro zaměstnání, tak se zbavíme problému platit nezaměstnané. Ovšem otázka je, kolik zahraničních investic přináší reálně daňové výnosy, pokud je to jenom montovna třeba. Druhá úroveň je, že vyrábíme nějakou komoditu, ale komodita nebo to, co je srovnatelný s čímkoliv ve světě, přináší zhruba čtyř až osmiprocentní ziskovou, průměrnou ziskovou marži, což není žádný zázrak. V okamžiku, kdy přinesete inovovanej produkt s nějakou myšlenkou, ať už je to v oblasti designu nebo vlastnosti a podobně, automaticky ta marže letí ke 20% a z toho si už můžeme přesně spočítat ten obrovskej rozdíl, ten příspěvek, co to zpětně může přinést potom do státního rozpočtu, pokud budeme na inovace orientovaný.

Petr HOLUB, moderátor

Doporučuje podnikatel Frolík. Za akademický sektor ještě odpověděl profesor Karlovy univerzity Michal Mejstřík, který nabídl konkrétní možnost, jak se už dnes mohou firmy podílet na výchově svých budoucích kvalitních zaměstnanců.

Michal MEJSTŘÍK, profesor Karlovy univerzity

Těsně spolupracujeme různou formou s praxí. Jednou tou formou je například stále ještě ojedinělý způsob takzvaných CZERs, kdy vlastně 7 českých firem dlouhodobě podporuje nejrůznějším způsobem sponzoruje výuku a bádání našich studentů, takže ty czerholders, to je docela ojedinělá praxe a já si myslím, že je zodpovědností průmyslu, že prostě nemůžeme očekávat pravidelně zdroje pouze ze strany státu. My musíme očekávat zdroje v oblasti vysokého školství i v oblasti možná i středního školství, aby přicházeli i z oblasti průmyslu. Průmysl prostě nemůže tunelovat školy jenom tím, že by čekal s nataženou rukou, že dostane ty absolventy hotové. On se na tom musí aktivně podílet nejenom svým úsilím, ale dokonce i svými prostředky, například tou formou těch zmíněných CZERs a já to velice oceňuju, nebudu tady zmiňovat ta konkrétní jména, ale považuju to za velmi perspektivní cestu. Na druhé straně i ty sami studenti musí být vtahováni do řešení smysluplných úkolů.

Petr HOLUB, moderátor

Kdo chce vydělávat, musí pracovat, vychází z porady expertů celkem očekávaný výsledek. Předtím ale musí najít vhodný průmyslový obor, získat v něm co nejlepší znalosti a pak už zamířit do výroby moderních technologií. Pokud se tak rozhodne většina lidí, prosperita nemůže minout ani celou Českou republiku. Plán nových pracovních míst a nové prosperity představený pracovní skupinou POPR dnes reprodukoval magazín Zaostřeno na finance, který připravili Český rozhlas 6 s Aktuálně.cz. Techniku měla na starosti Markéta Bydžovská, pořadem provázel Petr Holub.

Petr HOLUB, moderátor

Proběhly volby a svět se změnil. Tedy zatím je to jen možnost, ale k nebývalým změnám dojde, pokud vítězné pravicové strany uskuteční své ambiciózní záměry. Protože by mělo jít především o ekonomické reformy, tak se o ně zajímá i magazín Zaostřeno na finance, který Český rozhlas 6 připravuje ve spolupráci s Aktuálně.cz. Pořadem provází Petr Holub. Reforma vysokých škol, reforma penzí, reforma zdravotnictví, reforma státní správy, reforma výzkumu, takových slov se po volbách vyrojila dlouhá řada. Vznikl tím mírný chaos, který se pokusil uspořádat tým expertů s názvem POPR. Navazuje na poradní tým premiéra Mirka Topolánka s názvem NERV. Aby našel společný smysl reforem, tak záhy po volbách svolal konferenci, kde experti vysvětlili, v čem musí být společný zájem všech reforem. Iniciativu představil novinář Antonín Zelenka.

Antonín ZELENKA, novinář

Co a kdo je POPR a co je jejím cílem? Je to vlastně síť významných osobností České republiky, které podporují reformní snahy a kroky v České republice. Je to dobrovolný, otevřený a nepolitický orgán nebo sdružení těchto významných osobností, odborníků z praxe, z průmyslu, z akademické obce a z neziskového sektoru. Nabízí účast na přípravě, koordinaci a komunikaci vzájemně provázaných reforem směřujících k růstu konkurenceschopnosti České republiky. POPR, tedy Platforma osobnostní na podporu reforem je připravena ve spolupráci s vládou a politickou reprezentací učinit vše pro to, aby neztratili nic z toho, nebo my všichni, abychom neztratili nic z toho, co bylo doposud na poli klíčových reforem vykonáno. A pokusí se prosadit další reformní kroky, které by České republice zajistily co nejpříznivější a udržitelný ekonomický růst založený na úspěchu v globální konkurenci. Jen tak lze podle členů POPRu zajistit budoucí růst životní úrovně a kvality života občanů. Takže to je vlastně ta hlavní náplň, hlavní poslání, hlavní úkol POPRu. Já jenom doplním, že úkol a ambice je jistě chvályhodná, teď, v těchto dnech, kdy všichni sledujeme jaksi dohody o budoucí vládě, to bude také úkol nelehký.

Petr HOLUB, moderátor

Říká Antonín Zelenka. Experti nejprve představili úkol, který právě dnes před Českou republikou stojí. Popsala ho odcházející ministryně školství Miroslava Kopicová.

Miroslava KOPICOVÁ, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy

Naše republika má před sebou některé otázky, které musí vyřešit. Naším cílem samozřejmě je, abychom udrželi životní úroveň, abychom udrželi kvalitu života našich lidí a všechno, co s ní souvisí, to znamená, abychom měli dobré životní prostředí, abychom měli kvalitní lékařskou péči a abychom měli dobře fungující ekonomiku, která našim mladým lidem, ale i nám, kteří ještě máme chviličku k důchodu, dát dobrou šanci uplatnit se, realizovat se, mít dobré zaměstnání. Když se podívám, co nám vlastně přinese budoucnost, mohu říct, že naše česká ekonomika je vlastně nejdražší ekonomikou našeho regionu. Z hlediska ceny práce dělníka je čtyřikrát dražší než Čína, je dvakrát dražší než balkánské země, je o polovinu dražší než Slovensko nebo Polsko. Zajímavé je, že naši inženýři stále patří k nejlevnějším na světě, jsou dokonce o pětinu levnější, než jsou inženýři v Číně, což je samozřejmě něco, nad čím máme přemýšlet. Jsou ovšem o třetinu levnější než Maďarsko. A v našem regionu skutečně patří k nejlevnějším. Česká republika ztrácí většinu svých konkurenčních výhod, které přispěly k tomu, že jsme krásně rostli v několika minulých letech, šestiprocentní růst byl jistě něco, co nám dalo předpoklady se dobře postavit a připravit na budoucnost. Mění se globální hráči. Už jsem se zmínila o tom, že jsou mnohem levnější než my, ale není to jenom tento parametr, který je důležitý. Je pravdou, že kdybychom vzali v potaz jenom čtvrtinu talentované populace v Číně a čtvrtinu v Indii, tak je to více lidí dohromady, než je populace všech lidí v Severní Americe. Mají více talentovaných dětí v těchto regionech, než má naše euroatlantická společnost všech dětí. Do roku 40 se narodí o tři miliardy lidí víc na světě, vzroste populace o tři miliardy. O tři miliardy to nebude nárůst v našich zemích. Takhle vypadá budoucnost, do které chceme vést naši zemi a chceme, aby se udržela na kvalitě života a životní úrovně, jakou má dnes. Co pro to musíme dělat? Je celá řada výzev a úkolů, se kterými se musíme vyrovnat. Je pravdou, že budoucnost, kterou máme před sebou, leží nepochybně v tom, abychom byli schopni produkovat produkci s vyšší přidanou hodnotou. A musíme se smířit s tím, že naše firmy nebo firmy, které působí u nás, se budou přizpůsobovat tomu, co dělaly firmy v devadesátých letech s námi, to znamená, my jsme až dosud byli v podstatě rozvojovou zemí, kam země kolem nás velmi dobře outsorsovaly své středně a nízko kvalifikačně náročné práce. My jsme rostli velmi dobře pro to, že se dařilo těm ekonomikám, pro které jsme poskytovali svou produkci a ony byly dost bohaté na to, aby je absorbovaly, ale ten svět se začíná velmi viditelně měnit a jestliže budeme chtít se zařadit mezi ty země, které jsou rozvinuté, nezbyde nám nic jiného než se chovat podobně. I náš byznys bude nucen levnější práci vyvádět z republiky. A bude nucen mít u nás zakotvenu práci, která má vyšší přidanou hodnotu a která vyrovná cenový nárůst pracovní síly, který máme. Tím směrem, kterým musíme jít, je samozřejmě inovace, to jsou samozřejmě inovace. To znamená ta produkce s vyšší přidanou hodnotou a služby s vyšší přidanou hodnotou. A znamená to, že abychom mohli tím inovačním směrem jít, musíme tomu přizpůsobit ty systémy, na kterých inovace závisí. To znamená, chceme-li jít cestou vysokých inovacích, těch nejvyšších, kterých je tu dnes ale velmi málo, protože my jsme nebyli nuceni jako dodavatelé produktů pro další země inovovat a zvyšovat svou kvalitu, tak pokud chceme toto udělat, potřebujeme kvalitní výzkum, který tyto inovace podporuje a potřebujeme dobře vzdělanou pracovní sílu a populaci jako takovou. Já bych nechtěla, abyste si mysleli, že v rámci těch reforem snad nějak zužuji hodnotu člověka na jeho pracovní výkon, tak to samozřejmě není. Já jsem si dobře vědoma toho, že největším problémem naší společnosti jsou charakterové vady, je korupce, nedostatek etiky a těchto měkkých charakteristik, které nám kazí potom i byznys. Pokud jde o to, abychom mohli dále růst, znamená to, že tak, jak dnes fungují ty klíčové tři systémy, to znamená systém vzdělávání, systém vědy a výzkumu, systém inovací, musíme jít ještě poměrně dlouhou cestu, abychom je zkvalitnili a dostali na úroveň, která zajistí, že příslušné segmenty budou skutečně plnit úlohu, kterou potřebujeme.

Petr HOLUB, moderátor

Shrnuje hlavní úkol budoucí hospodářské politiky českého státu Miroslava Kopicová. Jakým postupem lze Českou republiku dostat na novou úroveň ekonomického vývoje. To vysvětlil na konferenci POPRu sociolog Petr Matějů, který je předsedou Grantové agentury České republiky.

Petr MATĚJŮ, předseda Grantové agentury ČR

V této zemi probíhala řada reforem. Jejich problémy byly dva. Byly polovičaté, bolely a k ničemu moc nevedly. A byly nepropojené, tudíž vlastně toho cíle těžko bylo dosáhnouti. Vycházíme z toho, že většina občanů před několika dny vlastně řekla, že tato země by měla projít reformami. Zdálo se a zdá se stále ještě, že lidé vyjádřili poměrně velkou ochotu a odvahu se touto cestou vydat. Pravděpodobně všichni vědí, že každé úsilí reformní ze začátku přináší pochopitelně odříkání a bolí. Ale současně všichni asi budou očekávat nepochybně, že reformy postupně budou přinášet benefic, budou přinášet pozitivní efekt. A tam musíme být naprosto zřejmí a říkat jasně, kdy asi k těm lepším zítřkům, jak se vždycky říkalo, může přijít. Samozřejmě pro občany, kteří se rozhodli jít touto cestou, to nejdůležitější bude, kdy se bude životní úroveň zvyšovat a s tím kvalita života. A to je jeden z těch cílů, který musíme komunikovat směrem k občanům. Ostatní je sice může zajímat, ale toto je rozhodně už zajímá nyní. Všichni dobře víme, a tady jsou ekonomové, kteří to nepochybně už říkají dávno a budou to říkat i nadále, že vyšší životní úroveň a vyšší kvalitu života prostě nelze stavět na nízké konkurenceschopnosti. Jakmile se země propadá v konkurenceschopnosti, neděje se nic jiného, než že se pracovní síla té země stává levnou, samozřejmě klesá životní úroveň. Takže úspěch v globální konkurenci, což je vlastně ten hlavní cíl, kterého tato země asi chce dosáhnout, musí být založen na inovacích, musí směřovat k vyšší konkurenceschopnosti. To znamená, to, co říkala paní doktorka Kopicová, znalostní trojúhelník, znalostní ekonomika, znalostní společnost, ekonomika tažená inovacemi. My jsme si to nevymysleli, to není naše know how, já chci jenom upozornit, že vlastně už v roce 1990 Mike Porter vlastně v bibli konkurenceschopnosti, která vyšla v tý době /nesrozumitelné/ jasně vydefinoval tři základní fáze vývoje ekonomik. Ekonomiky tažené primárními zdroji, ekonomiky tažené investicemi, tam jsme nyní, a ekonomiky tažené inovacemi. My se nacházíme ve fázi, kterou buďto zvládneme, anebo propadneme. A to je fáze přechodu od ekonomiky tažené investicemi k ekonomice tažené inovacemi. To znamená důraz na lidské zdroje, rozvoj vzdělání zejména terciálního, investice do výzkumu a vývoje s vysokým inovačním potenciálem. Cesta k excelenci. Jak zvýšit šanci na úspěch reforem, které nepochybně brzy budou zahájeny nebo se v nich bude pokračovat. Musí být dobře připravené, musí být konzistentní, protože všichni, a jak jsem říkal na začátku, polovičaté reformy bolí víc a nevedou k cíli. To znamená mít silnou evidenci, co chceme dělat, čeho tím chceme dosáhnout a mít odvahu, se do toho pustit. Reformy musí být navzájem propojené, k tomu se za chviličku vrátím velmi rychle, to znamená, je potřeba, aby zavládla synergie mezi reformami a velmi silná koordinace. A reformy musí být také dobře komunikované. Rozhodně není dobře, když se zatajuje a také vůbec není dobře, když se straší. Je potřeba komunikovat pravdu a určitý optimismus. Čtyři klíčové reformy, které jsme se rozhodli v tuto chvíli považovat za centrum naší pozornosti, samozřejmě bude mnohem více reforem, které je potřeba realizovat, ale tyto považujeme z hlediska toho hlavního cíle za nejdůležitější. Reforma vzdělávání, zejména terciálního, ale samozřejmě víme dobře, že rozvoj terciálního vzdělávání velmi těsně závisí na tom, co je pod ním. To znamená samozřejmě i střední a základní vzdělání. Reforma výzkumu a vývoje, penzijní reforma, reforma zdravotnictví, to jsou čtyři segmenty, na kterých pravděpodobně lidské zdroje budou stát, ale to všechno se musí odehrávat v prostředí, které k tomu bude příznivé. To znamená, nelze si představit nadále neefektivní fungování veřejné a státní správy. Nepřímo tím vlastně mluvím o korupčním prostředí. Takže proč tyto čtyři reformy. Myslím, že řeknu to, co všichni dobře víme. Vzdělání zvyšuje produktivitu, zvyšuje uplatnitelnost a současně je klíčem k úspěšné reformě sociálních systémů. Výzkum a vývoj, pokud je dobře financován, vede k excelenci, nepochybně vytváří inovační potenciál, což je základ úspěchu v globální konkurenci. Zdravotnictví musíme začít chápat skutečně částečně jako produktivní sektor, cosi, co má ohromný produktivní potenciál. Pouze zdraví a šťastní lidé fakticky mohou dosahovat těch cílů, které chceme dosáhnout. A penzijní systém v případě úspěchu reforem, které jsem právě jmenoval, to znamená vzdělání, výzkum a vývoj a zdravotnictví, je snáze ufinancovatelný. A to i v případě, který, a to v našem případě to znamená v případě stále pokračujícího a ještě nějaký čas zesíleného demografického poklesu.

Petr HOLUB, moderátor

Říká Petr Matějů. Česko se potýká s krizí, přesto je třeba rozjet najednou pět velkých reforem a řadu menších. To potvrdil i ekonom Tomáš Sedláček z Československé obchodní banky.

Tomáš SEDLÁČEK, ekonom ČSOB

Jenom, co se týče načasování, myslím si, že nemůže být reálnější doba než teď, kdy máme ten zdvižený prst té řecké krize, které můžeme děkovat za ten výsledek voleb, bez toho Řecka bychom možná byli někde úplně jinde. Takže tu zkušenost máme jak z Maďarska, tak z Řecka, takže to je velká výhoda. Za druhý máme za sebou čerstvě tu vzpomínku na tu finanční krizi. A za třetí máme novou vládu se silným mandátem, takže to jsou tři konstelace, který se sešly teď. Já si vzpomínám, jak jsme tady s Vladimírem Bezděkem, ale i s ostatníma v těch dobrých letech 2004 – 2005 přemlouvali politiky, že je potřeba udělat reformy a oni se na nás všichni dívali jako na Lunatiky, vždyť to všechno funguje, proč byste do toho, jaksi neměňte věci, který fungujou. Tak teď už je všem jasný, že to nefunguje, což je do jistý míry dobře.

Petr HOLUB, moderátor

Na Tomáše Sedláčka navázal Petr Zahradník z České spořitelny, který shrnul cíle reforem z čistě ekonomického pohledu.

Petr ZAHRADNÍK, ekonom České spořitelny

Souhlasím s Tomášem Sedláčkem, že právě teď je ten pravý čas možná nejenom kvůli Řecku a Maďarsku, možná nejenom kvůli příznivému vyznění volebních výsledků, ale i kvůli tomu, že ten relativně velmi příznivý ekonomický vývoj této dekády v České republice skutečně si myslím, že byl z hlediska svého potenciálu, z hlediska zdrojů svého růstu vyčerpán. Že ty kvalitativní parametry ekonomického vývoje se zásadním způsobem mění. Když bych měl možná i částečně shrnout to, co jsme zde v průběhu celé debaty slyšeli, tak si myslím, že existují čtyři pilíře, které by měly být asi hlavním zorným úhlem fungování této skupiny. Za prvé úsilí o zdravé makroekonomické prostředí, jemuž v současné době zejména tedy dominuje to, aby stav veřejných financí neparalyzoval investice právě do těch oblastí, o které stojíme. Za druhé snad cílené, správně orientované motivační pohnutky, právě to období první dekády tohoto tisíciletí bylo zaměřeno právě na pohnutky zaměřené na investice, na investice víceméně jakéhokoliv typu. Mám pocit, že právě v současné době mezi těmi investicemi musíme přísně selektovat. Dovedu si představit, že právě ty pohnutky budou zaměřeny na vazbu výzkumných podnikatelských subjektů, flexibility vzdělávání, to, aby celoživotní vzdělávání se stalo větší samozřejmostí než v současné době je. A tak dále. Za třetí, rovněž to zaznělo, hladkost fungování trhu, možná nejenom hladkost fungování trhu práce, ale hladkost fungování trhu vůbec. Z hlediska otevřenosti jak vůči Evropské unii, tak eliminace veškerých tržních selhání, která registrujeme uvnitř naší země. A možná za čtvrté právě ty společensko-institucionální podmínky. Uvědomme si, jaké morální principy, na jakých morálních základech tato společnost stojí. Vymýtit onu zmíněnou korupci, potlačení populismu, potlačení kriminality a tak dále. A to si myslím, že může být i základem právě oné strategie. Domnívám se, že my docela umíme dokonce i ty strategie vytvářet, ale v čem selháváme, je jejich implementace. Obvykle i velmi kvalitní strategie končí v šuplíku. Takže možná přejme si, aby nějaký výstup této skupiny v tom šuplíku neskončil.

Petr HOLUB, moderátor

Shrnuje Petr Zahradník. Pokud chceme nazvat POPR předvojem českého reformního hnutí, které zrodily nedávno skončené volby, pak se sluší jmenovat i jeho další významné členy. Jak jsme slyšeli, do týmu spolupracovníků patří také autor návrhu penzijní reformy Vladimír Bezděk a rovněž Jiří Rusnok ze stejného týmu. Účastní se i někdejší člen NERVu a šéf ekonomické katedry Karlovy Univerzity Michal Mejstřík, zástupci univerzit a velkých firem, v čele se společnostmi Škoda Auto a ČEZ. Možná jde jen o krátkodeché povolební nadšení, možná skutečně začínají změny, o kterých se léta jen mluvilo. V každém případě se v těchto dnech rozhoduje o ekonomické budoucnosti Česka. Najít opravdu nejlepší řešení je v tuto chvíli nezbytností, připomíná magazín Zaostřeno na finance, který společně připravily Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Techniku měla na starosti Jitka Procházková, od mikrofonu se loučí Petr Holub.